Psal se rok 1921 a ve spolkové místnosti restaurace „U českého Iva” (č.p. 85) byl založen sportovní kroužek mládenců, kteří měli zájem o hru s míčem. Liteňský SK (sportovní klub) byl přihlášen na obecním úřadě a na hejtmanství, a tak začal organizovaný fotbal v naší obci psát svou historii.
Prvním předsedou byl na řádné valné hromadě 4. března 1922 zvolen Vilém Křišťál, jeho zástupcem František Biskup, ve výboru dále působil jednatel Josef Petr, pokladník Jaroslav Sedláček, hospodářský správce František Placák a prvním kapitánem mužstva se stal Bohumil Kafka.
Tréninky probíhaly třikrát týdně – v pondělí, ve středu a v sobotu. První zápas byl přátelský s mužstvem SK Přední Třebaň, ve kterém naši borci zvítězili 7:0. Následovaly přátelské zápasy s Tetínem (9:3), Tmaní (3:0), Zadní Třebaní (2:5), Olympií Zdice (1:2). V roce 1922 odehráli fotbalisté celkem 10 zápasů s bilancí pět výher, 3 prohry, 1 remíza, jeden zápas nebyl dohrán.
Brzy po založení si liteňský klub určil i své klubové barvy – červenou a bílou. Hrálo se ve vlastních dresech, kopačky byly ze starých bot. Toto vybavení napovídalo o nedostatku finančních prostředků. Klub tehdy vlastnil jeden míč, jeden plášť, jednu hustilku a jedno šněrovadlo. Prostředky byly získávány
z členských příspěvků, zápisného, konáním společenských zábav
a případných dalších zdrojů.

Zápisné pro nové členy činilo 5 korun a měsíčně dále museli platit příspěvek 1 korunu. Důležitým zdrojem financí byly taneční zábavy, o jejichž organizaci se staral několikačlenný zábavný výbor. Princip jejich příprav byl zajímavý. Každý člen klubu musel složit 10 korun před konáním akce, v případě deficitu by se doplatilo z tohoto obnosu, v opačném případě členové klubu těchto deset korun v pokladně ponechali, a tím podpořili klub.
Přátelské zápasy a tréninky probíhaly na svažitém pozemku v sousedství hostince U českého lva, který si klub pronajímal od pana Františka Pecánka. Toto hřiště, kterému se říkalo „Nad Tonovic“, nemělo ale potřebné parametry
a s přibývajícími zápasy se ukázalo být nevyhovující. V průměru se tehdy hrálo 15 zápasů za rok a našimi soupeři byla mužstva z Dobřichovic, Lochovic, Tetína, Zdic, Řevnic, Radotína, Hostomic, Berouna atd. Pro velký hráčský zájem vznikla
k I. mužstvu i reserva.
Hledání vhodného pozemku pro hřiště trvalo několik let. Až v roce 1929 přijal klub návrh pana Josefa Vlasáka, který sice neměl dostatečně velký pozemek, ale navrhl, že pronajme část svého pozemku a místnost v hostinci U české koruny (dnešní restaurace Ve Stínu lípy) pro potřeby uskladnění inventáře a k převlékání hráčů za roční úplatu 500 korun. Zbylou část pozemku měl pronajmout za dalších 500 korun pan Krbec, pronájem celého hřiště tak vyšel na tisíc korun ročně. Protože se jednalo o výhodnější podmínky, než které nabízel pan Jiří Daubek, smlouva mezi klubem a pány Vlasákem a Krbcem byla jednohlasně schválena na členské schůzi 26. ledna 1930. Vybudování nového hřiště v ulici Ve štěpích si vyžádalo na tu dobu velké finanční náklady a vznikalo
i z nadšení všech členů, které bylo obrovské.

Slavnostní otevření hřiště dne 20. dubna 1930 se stalo velkou
a tolik očekávanou událostí. Liteňský SK proto při této příležitosti připravil bohatý program, který obsahoval trakařové závody od
9 hodin, od 10.30 hodin zápas
l.b mužstva s dorostem SK Tetín, který skončil vítězstvím našich 5:0. Odpolední program zahájil ve 13.30 hodin slavnostní průvod
s hudbou od nádraží na hřiště, ve 14. hodin byl sehrán zápas starých pánů našeho SK s SK Tetín, který skončil remízou 3:3. K hlavnímu zápasu si náš klub pozval SK Star Praha VII. Borci hráli v ostrém tempu a na každé straně padla jedna branka. Den zakončila taneční zábava.
V roce 1930 se také klub zapojil poprvé do oficiální soutěže – Podbrdské fotbalové župy (tehdy Podbrdská župa footballová), která jako nižší stupeň československé fotbalové asociace sdružovala kluby z našeho kraje. Tato soutěž byla založena v roce našeho vzniku, tedy roku 1921, se sídlem v Hořovicích, později měla sídlo ve Zdicích. Kluby hrály ve dvou třídách a náš klub byl zařazen do lI. třídy.
První zápas podbrdského mistrovství II. třídy zvítězili naši 13.dubna 1930 nad mužstvem Nového Knína 4:1. Dalšími výsledky v soutěži byly: SK Kařez 1:7, Roztoky 3:2, Loděnice 2:4, Nižbor 1:0, Zdice 6:3. Fotbalisté sehráli také řadu přátelských zápasů, například s Vonoklasy (7:4), Spartou Žižkov (4:2), Čechií Vinohrady (5:1), Českým lvem Beroun (0:1) či Březnicí (2:4). Jak je z výsledků patrné, výkonnost mužstva šla neustále nahoru a přivábila do hlediště i 900 diváků.

V roce 1933 dochází u mužstva k poklesu výkonnosti a hlásí se také generační problém. Na podzim tohoto roku skončili liteňští v tabulce na posledním místě se třemi body za Doubravanem Újezd se šesti body.
V roce 1934 již ve II. třídě se mužstvu začíná více dařit. Bylo sehráno 18 zápasů mistrovských, 3 pohárová a 13 přátelských. Za zmínku stojí střelecká produktivita Jiřího Cihelky, který do Litně přestoupil z Českého lva Beroun a ve 24 zápasech nastřílel 54 branek. Mužstva v tu dobu hrála mistrovské soutěže ve čtyřech třídách a naše přední umístění ve II. třídě znamenalo dobrou výkonnost.
Vrcholem této sezóny bylo pozvání SK Slavia Praha. Slavný klub de dočkal velkého uvítání na liteňském vlakovém nádraží, odkud se šlo slavnostním pochodem na hřiště. Vítězství sešívaných nad liteňskými 8:2 vidělo 1200 diváků.
V roce 1936 měl klub dvě mužstva mužů I.a a I. b čítající 28 registrovaných hráčů, ale i družstva dorostenců a žáků. Celkem měl 82 členů. Po jarní sezóně 1936 přestoupil náš nejlepší hráč Jiří Cihelka do Radotínského SK za náhradu 800 Kč a sehráním zápasu na našem hřišti. Peněžní vyrovnání s porovnáním cen sportovního vybavení mělo tuto podobu:

V roce 1938 se hra našich zhoršila a jenom s vypětím sil si zachovali příslušnost ve II. třídě. Hráli jsme v těchto letech mistrovské zápasy s mužstvy SK Dobříš, SK Neumětely,
SK Hostomice, Litavan Králův Dvůr, SK Stará Huť, SK Zbiroh, Slovan Lochovice, Rožmitál pod Třemšínem, Olympia Zdice, SK Příbram aj. Samozřejmostí dále byly přátelské zápasy s mužstvy z našeho okolí, např. Srbsko, Karlštejn, Řevnice, atd.
Druhá světová válka omezila a zasáhla do fotbalových soutěží. Sekretář Václav Klimt do kroniky uvedl, že veškeré zápasy pro stanné právo se dohrají na jaře. Dochovaly se výsledky mj. z roku 1942 se soupeři Hýskov 2:3, Mezouň 2:5, Zdice 7:1, Loděnice 4:0, Nižbor 2:13!
V té době byl v čele liteňského SK pan Josef Hodys, který byl aktivní nejen ve fotbalovém dění, ale byl v naší obci i jedním ze základních pilířů pořádání zápasů, turnajů ve volejbalu a hokeji.
Od roku 1941 do roku 1948 se pravidelně v srpnu hrál na liteňském hřišti pohárový turnaj o putovní pohár darovaný panem Jaroslavem Klimtem, který v Litni provozoval stavební a nábytkové truhlářství, sklenářství a pohřební ústav. Na těchto turnajích hrávala mužstva Hostomic, Tetína, Suchomast, Chodouně, Srbska, Bykoše a Karlštejna.

Dne 25. srpna 1946 oslavil Liteňský SK velkolepým způsobem 25 let od svého založení zahájením dalšího ročníku Klimtova poháru za účasti klubů SK Srbsko, SK Bykoš, Tetínský SK. Při finále Klimtova poháru provedla čestný výkop paní Jarmila Novotná, proslulá umělkyně u nás a v zahraničí, členka opery Metropolitní opery v New Yorku. Večer se konala taneční zábava, na které hrál Jazz soubor kapelníka V. Hrušky.
Liteňskému SK se tehdy dařilo, v sezóně 1948-49 jsme dokonce usilovali o postup do I.A třídy, nicméně dozvuky „vítězného Února 1948“
a s nastalou další reorganizací soutěží v rozehrané sezóně jsme ne vinou sportovních výsledků skončili ve III. třídě...
Byly zrušeny fotbalové župy, a tím zanikla stará struktura mistrovských soutěží. Všechny kluby, a nejen fotbalové, byly sjednocené do jediné organizace – ČSTV, tedy Československé tělovýchovné jednoty. Od té doby se náš klub nazýval Sokol Liteň. Názvy jiných klubů nesly tzv. budovatelskou agitaci, jako například Dynamo, Buzuluk či Jiskra, některé kluby přešly pod patronaci průmyslových závodů v dané lokalitě – Prefa, Cementárny.
V Litni se tyto společenské změny projevily i ve vybudování nového hřiště za místní sokolovnou, které vzniklo v letech 1950–52 a vyžádalo si velké terénní úpravy. Jednalo se v pořadí o třetí hřiště, které je i naším současným. V roce 1952 došlo k poklesu výkonnosti, výsledky byly špatné a měly tuto podobu: Hudlice 2:8, Tetín 1:2, Loděnice 2:5, ČSD Beroun 1:16, Cementárny 0:18.... Mužstvo Litně dokonce vystoupilo z mistrovské soutěže.
Roku 1956 byl zvolen do vedení klubu pan Václav Roztočil, který s obětavými dlouholetými funkcionáři – brankářem Janem Smorádkem a trenérem Františkem Škarvadou soustředili dobrý hráčský kádr dolněný v tomto roce o další hráče – Václava Samce, Františka Králíčka a Jiřího Škarvadu.

Po několika letech ve III. třídě se
v roce 1963 mužstvo probojovalo do okresního přeboru. O postup jsme bojovali již o rok dříve, kdy nám k postupu stačilo v posledním zápase uhrát v Srbsku remízu. Sportovní osud je někdy krutý – v poslední minutě zápasu za stavu 1:1 dostal brankář Smorádek gól. Zklamání hráčů a asi 200 liteňských diváků, kteří doprovázeli náš tým, bylo velké. Okresní přebor se hrál v Litni dva roky a po sestupu do III. třídy výkonnost opět upadala.
Pokles následoval až do nejnižší nově vytvořené IV. třídy, do které jsme sestoupili v sezóně 1972-73. V těchto těžkých dobách se snažili o záchranu liteňského fotbalu František Kolda, Karel Červenka, Josef Fila, Jaroslav Poláček, Josef Kubič, Jan Uhřík, Václav Malina aj. V tomto kritickém období se ujímá vedení mužstva trenér Miloslav Stuchlík. Po stmelení hráčské i osobní party jsou zahájeny pravidelné tréninky a disciplína. Nejnižší soutěž hrála Liteň jeden rok a přehrávala soupeře o několik tříd. Některé výsledky měly tuto podobu: Drahelčice 6:1, Nučice 10:0, Srbsko 6:0, Otročíněves 8:0, Mořina 11:2, Nenačovice 14:0. V další sezóně jsme ve III: třídě skončili na druhém místě těsně za Tlusticí, která si hned po postupu vybojovala další do 1.B třídy. Postup do okresního přeboru se nám povedl o rok později v roce 1976 z druhého místa za vítězem VČS Tmaň s kterou jsme prohráli na podzim venku 2:3 a na jaře doma 1:3.
Od druhé poloviny 70. let se našim v okresním přeboru dařilo výborně. Po dvou třetích umístěních v sezónách 1977-78 a 1978-79 bylo v roce 1980 toto úspěšné období korunováno postupem do I.B třídy. Přitom to v polovině soutěže, kdy jsme se sedmibodovou ztrátou za vedoucí Tlusticí přezimovali na 6. místě, vůbec nenaznačovalo jarní útok na příčku znamenající postup. Trénink a dobrá příprava korunovaná vítězstvím v XI. ročníku zimního pohárového turnaje OV ČSTV už dobré umístění předpovídaly. Od března vybíhalo na zelený trávník mužstvo, které nepoznalo pocit porážky. Nutné je poznamenat, že v bodování bylo vítězství ohodnoceno dvěma body. Vše začalo domácím vítězstvím nad lídrem podzimní části Tlusticí 2:0, dalšími výsledky byly: Tmaň 5:0, Neumětely 1:1, Zdice B 4:2, Zaječov 4:1, Lochovice 4:1, Hořovice B 4:1, Všeradice 2:1, Drozdov 1:1, Tetín 3:2, Praskolesy 3:2. Naše účinkování v 1.B třídě mělo bohužel jen roční trvání. V konečném účtování obsadila Liteň předposlední 11. místo. Naše bilance v této soutěži byla 7 vítězství, 3 remízy, 12 proher s celkovým ziskem 17 bodů.
Okresní přebor jsme poté hráli se střídavými úspěchy do poloviny osmdesátých let. Na podzim roku 1983 došlo ke změně v mistrovských soutěžích. Území okresu bylo rozděleno na východní a západní část. Vznikly tak dvě skupiny okresního přeboru po dvanácti mužstvech a dvě skupiny ve III. třídě po čtrnácti mužstvech, IV. třída zcela zanikla. Tento model přerozdělení nám nesvědčil, doplatili jsme na něj v roce 1986 sestupem do III. třídy dokonce z 9. místa…

Po tomto sestupu do nově vytvořené nejnižší okresní soutěže (tři skupiny po čtrnácti mužstvech, mj. okresní přebor měl tehdy šestnáct mužstev) jsme ještě v ročníku 1986-87 bojovali o postup. Po podzimní části bez porážky jsme nezvládli jarní část a z postupu se radovala Chodouň, na kterou jsme ztratili tři body. V tomto období hrálo stejnou soutěž i naše B mužstvo.
Na začátku devadesátých let se opět změnila struktura soutěží. S průměrnými výsledky působil A tým ve III. třídě,
B tým v nejnižší IV. třídě. V roce 1991 rozhodla Valná hromada fotbalového klubu o odtržení oddílu od jednoty Sokola
a vytvoření samostatného klubu FC Liteň. Po několika letech ve III. třídě a generační obměně jsme v sezóně 1992-93 sestoupili do IV. třídy. V tomto období se snažili o zachování existence klubu Pavel Topič, Jiří Eliášek a Václav Eliášek.... Tento funkcionářský tým v polovině devadesátých let rozšířili dále Petr Pechar, Miroslav Břížďala st., Karel Hlinka a Petr Jedlička.
Rok 1997 se zapsal do historie klubu, protože byla provedena rekonstrukce hrací plochy, která po celkovém zatravnění nabídla pro fotbal skvělé podmínky. Vedení klubu také začalo budovat nový kádr s ambicemi na vyšší soutěž. Postupně přišli zkušení fotbalisté, kteří měli za sebou zápasy
v divizních, krajských a okresních soutěžích. I s posilami začala sezóna 1999-2000 z naší strany hodně vlažně. Po výhře
v Nižboru 3:0, výprasku na Chyňavě 3:8 a dvou remízách na Mořince 1:1 a doma s Lužcemi 1:1 nebyla postupová myšlenka v dobrém kurzu. Výhrou na Svaté ale začala vítězná šňůra zápasů (Broumy 7:3, Č. L. Beroun B 3:1, Všeradice 3:1, Cembrit Beroun 3:0, Nový Jáchymov 2:1, Vižina 3:2, Loděnice B 4:0, Hýskov 3:3), která po podzimní části znamenala první místo. V jarní odvetné části jsme soupeřili o postup až do posledního kola s Cembritem Beroun. Na návrat do okresního přeboru si Liteň musela počkat dlouhých čtrnáct let.
Po návratu hráli naši v sezoně 2000-2001 pod trenérem Milanem Kudějem pohledný fotbal podtržený nováčkovskou euforií, který mužstvu vynesl na podzim 3. místo. Jarní část již nepřinesla tolik radosti a s bilancí tří výher, jednou remízou a devíti proher jsme obsadili 9. místo. V dalším ročníku jsme se v okresním přeboru zachránili jen zázrakem a poslední tři zápasy jarní sezóny s prohrami v Žebráku 1:6, s Neumětely 2:6 a v Hýskově 2:5 nenaznačovaly do budoucna delšího setrvání v této soutěži. Tvrdá sportovní realita po odchodu několika opor a doplnění A mužstva převážně hráči rezervy pro sezónu 2002-2003 bylo působení v okresním přeboru již nad naše možnosti. Záchrana byla přáním nedostižným a mužstvo šlo od prohry k prohře. Naše neslavné účinkování mělo v tomto ročníku rekordní bilanci 16 vstřelených branek oproti 127 inkasovaných.
Sestup do III. třídy a špatná atmosféra v klubu vedla ke zrušení B mužstva, zbylí hráči doplnili již torzo hráčů A mužstva... Neradostnou situaci před sezónou 2003-2004 zhodnotil kapitán mužstva Radek Šindler do Našich novin: „Neměli jsme žádný trénink a nesehráli ani jedno přátelské utkání.“ Ve III. třídě to následně dopadlo jako přes kopírák z minulé sezóny a sestup do IV. třídy byl tvrdou realitou...
V dalších letech se v Litni hrála IV. třída s výjimkou ročníku 2010-11, kdy jsme jeden rok hráli III. třídu. Velkou událostí bylo sehrání exhibičního zápasu se starou gardou Sparty Praha 22. června 2014. Více jak 300 diváků si užívalo fotbalový svátek, v němž jsme sice prohráli 1:9, ale o výsledek nešlo, zvítězila radost ze hry a dobrá nálada hráčů i diváků. Bohužel další roky již neměly radostný průběh. Pro klesající nezájem, nezodpovědný přístup hráčů vůči klubu a spoluhráčům a generační problém byla činnost v kategorii mužů od roku 2018 přerušena.
V současné době je činnost soustředěna na mládežnické týmy, zlepšování podmínek sportovního areálu a výchovy nové generace hráčů, kteří získají k našemu klubu kladný vztah nejen v aktivní hráčské kariéře, ale i v dalších letech po ní a povedou k pevným základům existence Fotbalového klubu Liteň.
Miloslav Kliment, vedoucí FK Liteň a zastupitel (Nezávislí Liteň)