městys Liteň - Oficiální web

Liteňský úřade! Dne došlého vysokého dvorního dekretu ze dne 4. května 1838 č. 8838 povyšuje se ves Liteň se zachováním dosavadních poměrů vůči vrchnosti za městys a obci Liteňské uděluje se žádané odbývání 4 ročních a dobytčích trhů a sice: na 4. pondělí po Novém roce; 4. pondělí v květnu; 4. pondělí v červenci a 4. pondělí v listopadu s tou podmínkou, že taxa předepsaná dříve složena bude. Dotyčné privilegium vydáno bude po vykázaném zaplacení předepsané taxy. O tom vyrozumívá se úřad Liteňský dle vys. gubernialního nařízení z 27. května s doručením předepsané taxy 497 zlatých 39 krejcarů a 6 krejcarů co poplatek kolkový k dalšímu jednání.

Beroun, krajský úřad, 15. června 1838

První povolený trh se tak mohl odbýt – a to slavnostním způsobem v pondělí 16. července 1838. Jak uvádí Josef Kreisinger, na trh přihnáno bylo ráno mnoho dobytka hovězího, i hodně koní. Obchodníků a prodavačů všeho zboží dostavil se velký počet. Po poledni byl nával lidu největší. Strážníkem na tomto prvním trhu byl ustanoven Josef Koudela, domkář a obuvník, oblek mu byl zapůjčen prozatím z blízkých Budňan. Tehdejší majitel Litně, baron Puteany, daroval v tento den všem přítomným obchodníkům pivo a ustanovil k výčepu jeho více hostinců. Vyčepováno tenkrát bylo 14 sudů a jedno vědro. Obrat peněz při prvním trhu obnášel sumu 10.000 zlatých.

Liteň musela požádat o povolení trhů také panovníka, kterým byl tehdy císař císař Ferdinand I. zvaný Dobrotivý. V knize Josefa Kreisigera se dochovalo doslovné znění císařské listiny z 8. listopadu roku 1838, která výše uvedené čtyři trhy povolovala:

My, Ferdinand První, z Boží milosti císař Rakouský, král Uherský a Český, toho jména Pátý, král Lombardský a Benátský, Dalmatský, Chorvátský, Slavonský, Haličských, Vladimirský a Illyrský; arcivévoa Rakouský, vévoda Lotrinský, Salcburský, Štýrský, Korutantský, Krajinský, Horno- a Dolno-Slezský; velkokníže Sedmihradský; markrabě Moravský; pokněžený hrabě Habsburský a Tyrolský atd. atd. Veřejně vyznáváme tímto listem a známo činíme, že nás obec městyse Litně v Berounském kraji našeho království Českého prosila, bychom jí povolení k odbývání čtyř výročních a dobytčích trhů v každém roce udělili a povolili, aby ty čtyři výroční a dobytčí trhy držeti mohly. Jsouce vždy nakloněni, blaho Svých věrných poddaných co nejvíce povznésti, po dobrém zdání úřadův k této nejponíženější prosbě městyse Litně, ovšem bez škody a práva královského, panského a kohokoliv třetího, pak bez újmy nynějších i budoucích zřízení zemských a pod tou podmínkou co nejmilostivěji jsme svolili, aby, když na některý jmenovaný den zasvěcený svátek připadne, výroční dobytčí trh den na to hned následující v týdnu držán byl. Městys Liteň jest tudíž oprávněna, od nás potvrzené výroční a dobytčí trhy v ustanovené dny po všecky časy odbývati a tohoto práva vším spůsobem a obyčejem, ani by ji kdo v tom zabraňoval, užívati.

Nařizujeme pak všem a každé naší zakonité vrchnosti, obyvatelům a poddaným jakéhokoliv stavu, hodnosti a úřadu, zvláště ale našemu v království Českém ustanovenému guberniu tamtéž co nejmilostivěji, aby oni městys Liteň při užívání tohoto privilegia chránili a hájili a proti němu samému nic nepodnikali a tím méně někoho jiného podnikati dopustili pod uvarováním našeho těžkého trestu a nemilosti, což míníme opravdově.

Tomu na svědomí listina tato opatřena naší císařskou, královskou a arcivévodskou přivěšenou větší pečetí, dána jest v našem císařském hlavní a sídelním městě Vídni, dne 8. listopadu po narození Krista Pána v tisíc osmistém třicátém osmém roce a našeho panování čtvrtém roce. Ferdinand v.r.

O osm let později požádala Liteň o povolení konat pátý výroční trh a císař Ferdinand I. této prosbě 26. listopadu 1846 opět vyhověl. Pátý trh se mohl konat ve středu před sv. Václavem.

Dodejme, že Ferdinand I. dostal přízvisko Dobrotivý kvůli své laskavé a klidné povaze. Ta pramenila z toho, že byl od narození nemocný, trpěl epilepsií, hydrocefalem a neurologickými problémy v důsledku genetické blízkosti rodičů, kteří byli bratranec a sestřenice. Jeho okolí ho proto považovalo za slabého a neschopného vládnout, ačkoli hovořil kromě němčiny dalšími pěti jazyky – francouzsky, italsky, maďarsky, latinsky, a dokonce i česky jako jediný habsburský panovník v historii. Vedl si úhledně psaný deník, měl smysl pro humor, dobře hrál na klavír a trubku, miloval operu a zabýval se botanikou. Kvůli častým epileptickým záchvatům však jeho otec František II. před svou smrtí zařídil vše tak, aby Ferdinand všechny aspekty vnitřní politiky konzultoval s Metternichem, rakouským ministrem zahraničí, který v podstatě vládl místo něj. Ovšem až do jara 1848, kdy ho po propuknutí protestů proti monarchii ve Vídni i v Praze Ferdinand I. propustil. Revoluční situaci roku 1848 ovšem nezvládal ani on, a tak byl 2. prosince 1848 byl proti své vůli odstaven od trůnu v arcibiskupském paláci v Olomouci a vlády se ujal jeho synovec František Josef.

Zbytek života strávil Ferdinand I. se svou ženou Marií Annou na Pražském hradě, kde mu bylo vykázáno jedno křídlo na druhém nádvoří. Pražané ho měli rádi, vídávali ho na dnešní Národní třídě, kde na procházkách dával dětem bonbony a chudým almužnu. Praze postupně věnoval na 450 000 zlatých.

Většinu času ale trávil na zámcích Ploskovice a Zákupy, kde se věnoval botanice. Využíval pokroku, a právě v Zákupech zřídil koupelny a výtah, což neměli ani ve vídeňském císařském paláci Hofburg. Dožil se 82 let, i když mu lékaři předpovídali krátký život. Zemřel v Praze v červnu 1875 na mozkové ochrnutí. Pohřben je v hrobce číslo 62 v císařské kryptě ve Vídni.

Markéta Reszczyńská, Liteňské zrcadlo 5/2022