Chrám Páně v Litni založený ke cti svatých apoštolů Petra a Pavla má původ svůj již za časů otce vlasti Karla IV., který, jak kniha pamětní udává, dal prý vystavěti kostel Liteňský z pozůstalého materiálu při stavbě hradu Karlštejna. Nepochybně kostel Liteňský musil býti původně malý, jak zbylé ve zdi ohořené trámy nasvědčovaly; skládal se pouze ze čtyřhranného presbyteria, lodi, malé sakristie a zvonice, stojící poblíž kostela. Již roku 1352 připomíná se co „plebanie“.

Válkou třicetiletou od švédských nepřátel úplně zpustošen a rozbořen, ležel v sutinách až do roku 1661, kdy péčí patrona pana Kuňaty Jaroslava hraběte z Bubna a Litic za přispění osadníků a dobrodinců znovu zřízen byl. Při opravě kostela přišli zedníci, když kopali podlahu, na podzemní hrobku, v které nalezena velká cínová rakev s pozůstatky rodiny hrabat Vratislavů z Mitrovic.
Avšak kostel, roku 1661 znovuzřízený, během století opět tak sešel, že se zříceninám podobal a zase roku 1765 tehdejší paní na Litni, Zuzana hraběnka Vratislavová, dala jej obnoviti, dadouc mu nové zdi, novou střechu, dvě kulaté kaple po obou stranách presbyteria a postavena nová (nynější) sakristie, pod níž později byla zřízena hrobka.
Tentokráte byla zbourána též stará věž, která stála blíže schodů nynější sakristie, z níž již pan František Eusebius hrabě z Bubna kázal zvony sejmouti, aby se nesřítila. K opravě té povoleno bylo nejdůstojnějšími konsistoři vzíti z kostelního jmění 832 zl. 41. krejcarů.
Při opravě r. 1765 přišlo se na následující: na zdích kostela vnitř nalezen pod omítkou rodokmen rodiny hrabat z Bubna a sice v pravo rodu mužského, v levo rodu ženského, avšak pro sešlost nebylo lze jej zcela přečísti!
Ve zdi blíž choru nalezeno bylo přes dva žejdlíky ovsa, což, jak se praví, pocházelo z dob válek Švédských, kdy Liteň zhoubným nepřítelem též navštívena byla. Švédský generál Banner r. 1639 z Mramoru Liteň zapáliti kázal. Požárem povstalým zničena nejen ves, ale i kostel, čehož důkazem spálené staré zdi kostelní, které se objevily, když omítka odstraněna, jakož i části starých, ohořelých trámů, ve zdi zůstalých. Zničeného kostela užíváno též od nepřátel po nějaký čas jako stájí.
Z venku pod omítkou nalezen letopočet r. 1661, svědčící, kdy kostel obnoven
a opět vysvěcen byl!

Roku 1769 presbytář vymalován
a hlavní oltář pozlacen. Roku 1803 za patrona p. t. pana Josefa Brechlera a administrátora Motze upraven poněkud chor,
r. 1860 a 1861 pak zvětšen a do kostela dále pošinut.
Roku 1867 dne 7. prosince okraden byl kostel oknem nad chorem. Ukradeny ty nejlepší věci, monstrance, kalichy, ciborium, ornáty, zlatem a stříbrem vyšívané, přibližně spůsobena škoda 1535 zl.
Divno opravdu, že drahocenné ty věci nebyly lépe uchovány. Část posvátných nádob nalezena v rybníce u Jíloviště, nynější monstrance paprsková, téměř zničena; kupa z ciboria; dvě kupy z kalichů, zcela černé od ohně, kde byly rozhřívány; dvě spodní části od kalichů a několik ještě jiných věcí. Z paramentů nenalezeno ničeho.
Dne 3. července 1887 okraden kostel poznovu a sice tím spůsobem, že zloděj dal se do kostela zavříti, vnikl do sakristie, nalezl klíček od tabernakula a vzal z tabernakula ciborium a ze sakristie pacifikál. Čí ruka zlosynná tak učinila, nevypátráno.
Jak z předcházejících zpráv o chrámu Páně Liteňském vidno, byl častěji opravován, ano i rozšířen, ale vnitřní jeho úpravy vždy málo dbáno. Farář Řezáč, přišed r. 1865 do Litně, nalezl, že chrám Páně má vnitřní úpravu velmi chudičkou, téměř bídnou a proto hned sám přikročil k vnitřní úpravě kostela, dav dva vetché již oltáře z kaple sv. Jana a P. Marie odstraniti a zbylé tři oltáře, pokud možná, okrášliti.
Důstojné však úpravy vnitřní dostalo se kostelu zásluhou rodu pánů z Daubků r. 1880, kdy v Pánu zesnulý pan Josef Frant. Daubek, pán na Litni, velmi nákladně vyzdobiti dal farní chrám sv. apoštolů Petra a Pavla. V chrámu Páně, překrásně vymalovaném firmou Müller z Prahy a vydlážděném šedými a červenými dlažkami, umístěny tři oltáře s novými obrazy od známého českého akad. Malíře p. Scheivla a sice hlavní oltář s obrazem sv. apoštolů Petra a Pavla, mající za pozadí rodiště pána z Daubků, město Poličku; vedlejší oltář na straně evangelní s obrazem svatého Josefa a na epištolní s obrazem svaté Anny.
Dřívější Boží hrob, jsa v přebídném stavu, odstraněn a novým, krásným, dle návrhu p. Scheivla, nahrazen. I kazatelna okrášlena a mnoho jiných potřebných věcí pro kostel pořízeno. Tak dočkala se osada Liteňská po dlouhých letech, ač skromného, přec v pravdě důstojného a nádherného stánku Božího!
V šlepějích otce svého kráčí jeho syn, urozený pán Jos. Šeb. ryt. Daubek, neboť svým nákladem dal postaviti r. 1892 zcela novou věžičku nad kostelem; téhož roku přemalován kostel opět firmou Konrád z Prahy a novými lavicemi opatřen a roku 1893 varhany opět zvětšeny a normálně zladěny.
Liteňské zrcadlo 3/2022