městys Liteň - Oficiální web

Během 2. světové války ležely Čechy hluboko v týlu pozemních bojů a pouze letecké operace, nálety, letecká střetnutí a havárie bojových letadel byla jasným připomenutím probíhajícího konfliktu. Naše obyvatelstvo nebylo jen svědky nebo oběťmi událostí probíhajících na českém nebi, ale aktivně pomáhalo posádkám sestřelených letadel, ošetřovalo zraněné a ukrývalo prchající letce. Vrchol leteckých operací přišel v dubnu 1945. Od poloviny měsíce byly Čechy doménou amerických stíhacích bombardérů „kotlářů“, podle prostřílených kotlů parních lokomotiv. Dne 17. dubna 1945 došlo k těžkému náletu na Beroun a o dva dny později 19. dubna přeletěl na krajem hořící americký bombardér. 

Brzy po poledni v 12.35 hodin dne 19. dubna 1945 se na pole u Sýkořic zřítilo bombardovací letadlo. Pád letadla pozorovali z četnické stanice ve Zbečně, a proto ještě před jeho dopadem vyrazila do Sýkořic celá četnická posádka. Hlídku vedl velitel stanice Václav Trachta, kterého doprovázeli strážníci Josef Štěpnička, Václav Koutecký a Josef Rejchl. Po návratu ve 22 hodin zapsal velitel německy do služební knihy „ …u Sýkořic se zřítil americký čtyřmotorový bombardér a po explozi zcela shořel. Jeho osmičlenná posádka vyskákala na padácích a byla zadržena mezi Berounem a Loděnicí.“ K udržování pořádku se následující den ráno na místo havárie vrátili strážníci Josef Rejchl a Václav Koutecký. Četnické hlídky se na místě střídaly do 22. dubna, kdy si z letecké základny v Praze-Ruzyni přijel vrak prohlédnout vedoucí mechanik Humpert, a ještě další dva dny četníci pomáhali německým vojákům odvážet trosky. Až 25. dubna se služba na četnické stanici ve Zbečně vrátila k rutinní činnosti. K zásahu u havarovaného bombardéru vypracovali četníci hlášení č.j. 328/1945, které se zřejmě ztratilo v chaosu konce války.

Během shromažďování historického materiálu Letecká válka na území ČSR pro Hlavní štáb Ministerstva národní obrany v roce 1947 byl ale na stanici Sboru národní bezpečnosti v Nižboru náhodně objeven česky psaný koncept hlášení četnické stanice Nová Huť k událostem 19. dubna 1945. První část hlášení popisuje ranní nálet amerických stíhacích bombardérů na vojenský vlak „Genesungs-Arbeits-Kompanie“ v nádraží Hýskov, při kterém bylo zraněno 13 vojáků a jeden zemřel. Druhá část uvádí: „Dne 19. 4. 1945 o 12.30 hodině havarovalo nad Berounem nepřátelské americké čtyřmotorové letadlo a spadlo do polí u obce Luby, obvod četnické stanice Zbečno. Osazenstvo letadla vyskákalo padáky a pilot před pádem letadla shodil dvě zápalné a 3 trhací bomby, které spadly v katastru obce Hýskov. Spadly do polí a neudělaly škody. Jeden člen osazenstva spadl v lesích u Rybárny pod Dřevíčem, zranil se a byl dopraven lesním personálem s padákem na četnickou stanici v Nové Huti. Další dva piloti spadli v katastru obce Hýskov u samoty Krupka. Jeden po spadnutí uprchl do lesů a nebyl na blízku jsoucími vojáky dopadem. Druhý při pádu se zranil, byl zadržen a dopraven vojíny Arbeits-Kompanie do Berouna.“

            Fond Letecká válka na území ČSR obsahuje také hlášení prap. Malého, velitele SNB v Berouně, z června 1947: „Spojenečtí letci přistáli nouzově padákem v okolí zdejšího obvodu následkem zasažení bombar. letadla německou stíhačkou. V lese nad dvorem „Ptak“, když se jeden letec padákem snášel k zemi, německá posádka jej odstřelovala z pušek. Takže zraněn zemřel v nemocnici, po revoluci byl odvezen do Francie na ústřední hřbitov spoj. úřady.“

Zpětně, v roce 1947 zaznamenal dramatickou událost kronikář a řídící učitel Josef Vavřina do Kroniky obce Sýkořice: „17. dubna byl bombardován Beroun. Ze svazu, který letěl od Berouna směrem severozápadním oddělil se jeden těžký letoun tzv. létající pevnost a směřoval přímo na naši obec. Stále klesal a zvětšoval se. Asi ve výši 800 m vyskočil z letadla šedivý obláček, který padal. Náhle se změnil v bělostný padák, pod nímž se houpal člověk ve zdánlivé velikosti krátké tužky. Tak postupně jsme viděli vyskočiti z letadla čtyři letce. Poslední z nich seskočil nad kopcem Kozou. Klesající letadlo učinilo oblouk nad Pěnčinou a vracelo se k východu. To už bylo tak nízko, že jsme všichni věřili, že narazí na „chaloupeckou stráň“. Těsně nad zemí přehouplo návrší, ale už jsme uslyšeli dutou ránu a hned obrovský tmavošedivý oblak dýmu. Letadlo havarovalo na Podřežích a shořelo. Lidé se hned k místu sbíhali a sbírali drobné předměty, jež byly vymrštěny z dopadnuvšího letadla a ležely mimo dosah ohně. Byli to pomeranče, čokoláda, cigarety. Z dohořívajících trosek letadla odnášeli si jednotlivci různé součástky a také náboje do kulometů velké ráže. Později v revoluci byl jeden kulomet z tohoto letadla připevněn na pevný podstavec, náboje shromážděny a byla jím vyzbrojena jedna hlídka umístěná na „Koze“. Jeden letec z tohoto letadla seskočil v Berouně a byl Němci zastřelen, když visel na padáku. Druhý přistál u Dřevíče. Jeho padák zachytil se na borovici. Lesní dělníci mu spěchali na pomoc. Letec však nečekal, snad chtěl utéci, aby nepřišel s nikým do styku, odvázal se od padáku a chtěl slézti se stromu. Stoupnul na suchý suk. Ten se s ním zlomil a letec z výšky 4 m se zřítil na zemi. Při pádu utrpěl vnitřní zranění. Dělníci ho ošetřili, pokud mohli. Byl převezen do nemocnice do Berouna, kde prý následkem zranění zemřel. Ostatní letci z tohoto letadla zmizeli v lesích.“

Podobně, až v roce 1957 doplnil Václav Vlach vzpomínky na zřícení letadla do Pamětní knihy obce Újezdu nad Zbečnem: „Jednou pozorovali jsme těžce poškozený americký letoun, který opouštěla posádka pomocí padáků a šťastně se zachránila. 1 člen se dostal do něm. zajetí, ale ostatní se ukryli v lese. Opuštěný bombardér zatočil se až nad naší obcí, ale setrvačností doletěl až za obec Sýkořice, kde spadl a roztříštil se. Po převratě byly trosky odvezeny do nádraží Zbečno a odeslány k rozlití.“

Dopad opuštěného bombardéru sledoval František Semenec (*1930) ze Zbečna: "Pod letadlem se objevila malá skvrnka. Bomba! Ale na místo kvílení a pádu zůstala viset a objevil se obláček. Byl to parašutista a za ním obláčků přibývalo. Další a další vyskakovali jeden za druhým z letadla. Stroj automaticky směřoval na osadu Podřeže. Všichni nechali pozorování a hnali se zachránit své nejbližší. Běžel jsem do statku vyvést matku, ale naštěstí se o ni postarala sestra. Při společném útěku ze statku matka se sestrou prorazila laťový plot, co se potom nepodařilo ani dvěma chlapům. Letadlo ve výši 50-100 metrů minulo naši střechu. V náklonu do levé zatáčky zdánlivě lehce dosedlo do polí Velkého kusu. Mírný svah se stal překážkou pro levý krajní motor a ten se zahrabal do ornice. Jeho zavěšení povolilo. Vnitřní motor vyházel něco ornice a přišel o vrtuli. Kouř za kormidlem se proměnil v plameny. Pravé motory ještě stačily s vrakem poskočit a vytáhnout letoun z hlíny, ale exploze paliva dala vraku opačný směr pohybu. Vyrytá brázda za zpomalujícími troskami byla plná ohně. Když letadlo úplně zastavilo, bylo v jednom ohni. Následovala detonace, po které tvar letadla přestal existovat."

            Konečně, velitel SNB v Litni vrch. strážmistr Otokar Procházka do souhrnného hlášení z 4. června 1947 uvedl: „Dne 19.4. 1945 o 12.15 hod. dotíralo německé turbinové letadlo na opozdivší se americké bombardovací letadlo ze svazu letícího od jihu k severu (od Litně ke Kornu) a střelbou zranilo členy posádky. Z motoru letadla se vyvalil dým a proto několik členů posádky vyskočilo padáky. U rybníka Obora se snesl americký letec Slovák František Mateyka, 23 roků starý, poznávací známka 12095100 T 43-440, těžce zraněn do nohy a břicha. Byl lidmi odnesen do ordinace lékařky MUDr. Veroniky Hazukové-Nejepsové v Litni a odtud po ošetření odvezen do vojenské nemocnice v Berouně. Převoz obstarali četníci. Druhý americký letec seskočil severně Korna, ukryl padák v křoví a uprchl. Padák nalezl a sebral 21 roků starý Otakar Krbec z Korna., byl však přistižen clěny německé pracovní služby ze Srbska, kteří již letce v lese hledali. Oba padáky byly odevzdány se zraněným do Berouna. V 17.35 hod. dovezl Jiří Fiřt z Měňan k MUDr. Hazukové dalšího zraněného amerického letce Dennis M. Richardsona, poznávací známka č. 35811528 T 44-44A. Zraněný letec byl v bezvědomí. Po ošetření byl odvezen do Berouna. Dle doslechu jeden z nich v Berouně zemřel.“

            Dramatický lokální příběh zapadá do gigantických bitev letecké války 1939-45. V polovině dubna 1945 stáhlo německé letectvo Luftwaffe na základny v Čechách zbytky jednotek vyzbrojených moderními stíhačkami Messerschmitt Me 262 s proudovými motory. K prvnímu střetnutí došlo 17. dubna. Americké letectvo zahájilo operace v plné síle, stíhací bombardéry operovaly nad severozápadem Čech, nad jižní Čechy zasáhly stíhačky z Itálie a hlavní síla 8. Air Force vyslala tisícovku bombardérů s osmi sty doprovodnými stíhačkami nad Drážďany, Ústí n/L. a sklady paliva u Roudnice n/L. Další svazy napadly nádraží v Berouně, Kladně a Sokolově. Ve střetech s Me 262 z pražské Ruzyně bylo ztraceno osm bombardérů.

            O dva dny později 19. dubna 1945 nasadila 8. Air Force jen šest set bombardérů. Polovina bombardovala cíle v Německu, druhá půlka směřovala nad Karlovy Vary a Ústí n/L. Proti Američanům odstartovalo z Ruzyně několik Me 262, které v 12.30 hodin mezi Příbramí a tokem Vltavy soustředěně zaútočily na přilétající svaz. Jejich obětí se stala formace 30 strojů B-17 Flying Fortress z 490. Bomb Group na konci svazu. Palubní střelci z bombardérů se bránili a po akci hlásili pět jistých Me 262 sestřelených, jeden pravděpodobně sestřelený a dva poškozené. Terénní výzkum ale dosud mezi Benešovem a Příbramí doložil jen dva sestřelené Me 262.

Zasaženo bylo také několik bombardérů, jeden se okamžitě zřítil u Sedlčan, další přeletěl Liteň a zřítil se za Berounem u Sýkořic. Jeho posádka se zachránila na padácích. Jednalo se o „létající pevnost“ Boeing B-17G-75-BO Flying Fortress No. 43-38048. Byl vyroben v mateřské továrně Boeing v Seattle, v červnu 1944 byl předán armádnímu letectvu a o měsíc později 26. července nastoupil službu u 849. Squadron 490. Bomb Group na základně Eye na východě Anglie. Po střetu s německými stíhači ztrácel výšku a opustil formaci. Jeho palubu postupně opouštěli členové posádky, první vyskočil radista a boční střelec S/Sgt. Frank A.Mateyka, vzápětí následoval spodní střelec S/Sgt. Dennise M. Richardson. Oba letci přistáli v okolí Litně a byli převezeni do Berouna. Po krátkém pobytu v zajetí byl Dennise M. Richardson osvobozen a vrátil se do služby. Do protokolu o pohřešované posádce (MACR – Missing Air Crew Report) po válce vypověděl: „Naše letadlo opustilo formaci nad Berounem a všichni z posádky vyskákali. Sgt. Mateyka vyskočil někde u Berouna, byl raněn střelou do břicha. Doktor v Lany (zřejmě zaměnil Liteň za Lány) mi řekl, že Sgt. Mateykovi obvázal zranění a poslal ho k ošetření do nemocnice v Berouně. Předpokládám, ze Mateyka byl v Berouně, když přišli Rusové. Byli už docela blízko, když mne Němci převezli do Ruzyně.“ Zranění břicha ale Frank A.Mateyka podlehl a byl pohřben v Berouně. Podrobné výslechy o osudu Sgt. Mateyky zaznamenané v protokolu ale svědčí, že američtí vyšetřovatelé chtěli vyloučit možný válečný zločin. Dnes je Frank A. Mateyka pohřben na americkém válečném hřbitově Lorraine American Cemetery ve francouzském Saint-Avold.

Další letci, druhý pilot 1./Lt. Edward C. Nilsson, navigátor F/O Harold R. Shelgren, bombometčík S/Sgt. Robert V. Rivenburg, mechanik S/Sgt. Joseph C. Mullins, střelci S/Sgt. Donald H. McGinnis, S/Sgt. Harold J. Turk a radarový operátor Sgt.Richard C. Berney, opustili společně palubu padajícího bombardéru nad Nižborem. Všichni, různě zranění, padli ihned do německého zajetí. Mechanik Sgt. Joseph C. Mullins do protokolu vypověděl: „vyskočili jsme někde před Ústím, všichni z posádky vyskočili předtím, než letadlo dopadlo na zem. Z oddělení od radia dozadu vyskočili všichni, já, navigátor a bombometčík jsme vyskočili pumovnicí.“

Patrně jako poslední opustil palubu pilot 1./Lt. Buford E. Stovall, nepadl však jako ostatní do zajetí, ale podařilo se mu uniknout a ukrýt se v lese. „Potom, co jsem vyskočil a unikl jsem, nemám o zbytku posádky žádné zprávy. Setkal jsem se pouze se stíhacím pilotem Lt. Thomasem Ridney z 357. Fighter Group.“ (1./Lt. Oscar Thomas Ridley z 357. FG pilotoval stíhací P-51 Mustang, 18. dubna se zřítil do lesa u Lán, s pomocí obyvatel Lán a Rudy unikl zajetí a ukrýval se v Křivoklátských lesích).

Pilota Buforda E. Stovalla ukryl hajný František Šnobl, který po válce sepsal svoji rozsáhlou odbojovou činnost: „v dubnu se zřítilo u obce Sýkořice americké letadlo. Útulek a ošetření nalezl americký pilot v mé hájovně. Jmenoval se Biford, ..neb při seskoku si vykloubil nohu." Jedním z přechodných úkrytů byla hájovna sv. Markýta nad Klíčavou. Po osvobození a návratu do USA pokračoval Buford E. Stovall ve vojenské kariéře, v letech 1964-66 byl velitelem transportní 76., později 41. Squadron a velel zásobování vědeckých základen v Antarktidě. Buford E. Stovall zemřel v září 2006.