Přestože slavila úspěch v mnoha evropských operních domech a později dobyla newyorskou Metropolitní operu, měla řadu významných obdivovatelů včetně prezidenta Masaryka, Alberta Einsteina nebo dirigenta Artura Toscaniniho, u nás upadla na půl století v zapomnění. Když však v roce 1994 zemřela, liteňský kostelík, kde se za ni sloužila zádušní mše, byl plný. Místní na ni nezapomněli, ačkoli se do Litně po vynuceném odchodu v roce 1948 už natrvalo nevrátila.
Do Litně se přestěhovala pražská rodačka v roce 1931 po svatbě s Georgem Daubkem, vnukem Josefa Františka Daubka, který v roce 1850 koupil liteňský velkostatek a zámek. Josef František Daubek byl nejen úspěšným hospodářem, ale také velkým českým vlastencem, který patřil mezi zakladatele Národního divadla. Tam zahájila teprve sedmnáctiletá Jarmila Novotná svou hvězdnou kariéru v roli Mařenky v Prodané nevěstě v červnu 1925.
Dva roky poté okouzlila jako Hilda ve Verdiho Rigolettovi prezidenta Masaryka, který jí hned druhý den pozval do Lán. Prezident podporoval mladé nadějné umělce a s pomocí své švagrové Esperanzy Garrigue jí zařídil studium u italského hlasového pedagoga Emilia Piccoliho. Z jejich vzájemné korespondence je patrné, že prezident její kariéru pečlivě sledoval, podporoval ji, a ona ho nezklamala. V roce 1931 se spolu ocitli na stokorunové bankovce, jejímuž autorovi Maxi Švabinskému stála Jarmila Novotná modelem pro postavu symbolizující Republiku. Právě tato bankovka s prezidentem Masarykem na přední straně a Jarmilou Novotnou na zadní zvítězila v roce 2007 v anketě o nejkrásnější stokorunu od vzniku republiky.
Z Litně vyrážela Jarmila Novotná na turné do celého světa – do Vídně, Milána, Amsterdamu, Salzburgu či Londýna. Byla to triumfální tažení, kamkoli přijela sklízela velký obdiv. Odpočinout se vracela do Litně, kde manželé žili v Čechovně a kde od roku 1932 vychovávali prvorozenou dceru Jarmilu. Ve své knize My Life in Song Liteň zmiňuje nejen jako o místě, které milovala, ale také v souvislosti s významnými okamžiky v historii Československa.
Na konci srpna 1938 hostili v Litni na přání Jana Masaryka, s nímž Jarmilu Novotnou pojilo velké přátelství, dva členy britské mírové mise vedené lordem Runcimanem, která se snažila zprostředkovat jednání mezi československou vládou a Henleinovou Sudetoněmeckou stranou. Ta požadovala plnou autonomii německých oblastí a lord Runciman se vrátil do Londýna bez dohody.
Jarmila Novotná byla v pokročilém těhotenství a v tísnivé atmosféře před mnichovskou dohodou se manželé Daubkovi rozhodli že Jarmila odjede vlakem do Londýna. Tam poté, co se dozvěděla o mnichovské dohodě a mobilizaci, porodila ráno 1. října syna Jiřího. „Byl malinkatý, ale zdravý. Telegrafovala jsem tu zprávu do Litně a 5. října přijel do Londýna také George,“ vzpomínala ve své knize.
Do Litně se ještě před nacistickou okupací vrátili a Jarmila Novotná se v Litni připravovala na vysněnou roli Rusalky, kterou poprvé zpívala 27. ledna 1939 v Národním divadle. V Litni ji zastihl telegram od jejího velkého obdivovatele dirigenta Artura Toscanni, který ji zval na vystoupení do New Yorku. Dorazila tam lodí právě ve chvíli, když Hitler napadl 15. března 1939 Československo.
Zámek Liteň byl zabaven nacisty a Daubkovi našli útočiště ve Spojených státech. Toscanini uvedl Jarmilu Novotnou do Metropolitní opery slovy: „Vy ještě nemáte v angažmá tuto vynikající umělkyni? Okamžitě svou chybu napravte!“ Jarmila Novotná zde vystupovala další 16 let. V době války koncertovala i pro krajany, v Chicagu zpívala pro 60 tisíc diváků, především Čechoslováků. V roce 1942 nahrála s klavírním doprovodem Jana Masaryka Písně pro Lidice.
Po válce se s rodinou na čas do Litně vrátila, jejich naděje na spokojený život na zámku ale vzaly za své 19. července 1947, kdy je navštívil ministr zahraničí Jan Masaryk vracející se z Moskvy. „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek,“ povzdechl si, když musel na nátlak Stalina odmítnout Marshallův plán. „Nikdy jsem ho neviděla tak v depresi,“ napsala Novotná ve své knize.
S Janem Masarykem se radila o nabídce režiséra Freda Zinnemanna, který ji chtěl do filmu o české matce hledající po válce a návratu z koncentračního tábora svého syna. Toho hrál devítiletý Ivan Jandl, který za svou roli dostal v roce 1949 prvního Oscara pro Československo. „Takový film předejde dalším válkám,“ řekl Masaryk s tím, abych roli přijala. Premiéry filmu 23. března 1948 se ale už nedožil, 10. března byl nalezen mrtev pod oknem své koupelny v Černínském paláci.
„Jen pár dní po premiéře filmu The Search režim zabavil náš majetek. George měl nařízeno opustit Liteň, kde zůstalo všechno, Národní výbor mu zakázal jít do domu i pro oblečení,“ napsala o konci jejich šťastného života v Litni.
Daubkovi se vrátili do Spojených států, později žili ve Vídni, kde vedl George Daubek pobočku IBM. Po jeho smrti v roce 1981 žila v New Yorku. Česko začala Jarmila Novotná navštěvovat pravidelněji až po roce 1989. Václav Havel jí udělil v roce 1991 státní vyznamenání Řád TGM IV. třídy, stala se čestnou občankou Prahy a od září 1992 čestnou členkou Státní opery Praha.
Od roku 2011 má Jarmila Novotná v Litni svůj festival v zámku Liteň díky manželům Leidlovým, kteří poté, co se seznámili s jeho historií a geniem loci, pojali velkolepý plán na vybudování místa otevřeného pro koncerty, přednášky, studium, semináře a workshopy, na kterých by dostávali prostor především mladí, neokoukaní umělci. Mezi nimi figuruje třeba i vnučka Jarmily Novotné, houslistka Tatiana Daubek, absolventka magisterského programu na newyorské Julliard School.
Ostatky Jarmily Novotné byly stejně jako jejího muže uloženy do hrobky Daubků v Litni.
Foto: PhDr. Vladimír Kačer
Markéta Bernatt-Reszczyńská
