Orientační nabídka


Znak městyse Městys Liteň (odkaz na titulní stránku) 

městys Liteň - Oficiální web


Menu

tady žili a tvořili Jarmila Novotná a Svatopluk Čech


Rozhovor s René Černým o přestřelce na Požárech a Josefu Kusém z Bělče

René Černý z Muzea Policie ČR popsal ve své knize Bratři ve válce přestřelku mezi českými četníky a parašutistou Arnoštem Mikšem z výsadku ZINC u Požárů na Křivoklátsku, u niž se ocitl Josef Kusý z Bělče.
René Černý v zahradě Muzea Policie ČR letos v dubnu. Foto: Markéta Bernatt-Reszczyńská
 

 
 
Josef Kusý, třiatřicetiletý zedník z Bělče, ukrýval parašutistu Arnošta Mikše ve svém domě a 30. dubna 1942 se s ním vydal do Požárů u Křivoklátu, vzdálených od Bělče téměř 40 kilometrů. Domů se vrátil Josef Kusý ráno 1. května sám. Arnošt Mikš, kterého zasáhl jeden z četníků, obrátil zbraň proti sobě. Na místě zůstal také mrtvý strážmistr František Ometák. Josefa Kusého zatklo gestapo následující den večer a pražský stanný soud ho odsoudil k trestu smrti. Popraven byl na Kobyliské střelnici 31. května 1942 v 18:50 hodin.

René Černý v roce 2007 inicioval provedení kriminalistické rekonstrukce přestřelky na základě policejních protokolů a vloni stál u exhumace hrobu strážmistra Františka Ometáka, která definitivně potvrdila průběh přestřelky.

Jak jste se k tématu přestřelky u Požárů dostal?

Téma mne oslovilo už v dětských letech, protože jsem kamarádil s dětmi pana doktora Čestmíra Kráčmara, který už v 80. letech vydal brožurku Výstřely na Požárech. Byl to on, kdo mi ukázal ten pomník Arnošta Mikše, který stojí u Požár od roku 1946. Také se od dětství zajímám o letectví, jsem aktivní letecký modelář, takže mě zajímaly dějiny druhé světové války hlavně z hlediska leteckých operací, a s tím úzce souvisejí výsadkové operace především na našem území.

Tak jsem se dostal díky doktoru Kráčmarovi na Požáry, kde se uskutečnil v časných ranních hodinách 28. dubna 1942 nejpřesnější výsadek druhé světové války, protože pilot bombardéru Halifax Leo Anderle, který prováděl výsadek, tu plochu znal. Už před válkou ji vytipoval jako příslušník československého vojenského letectva jako mobilizační letiště. Proto se jednalo o jeden z mála, ne-li jediný výsadek, kdy byli parašutisté vysazeni přesně podle plánu. Ty ostatní výsadky nebyly tak přesné, jako například Anthropoid, který měl být vysazen u Plzně a skončil kousek od Čelákovic za Prahou. Tento výsadek sedmi členů tří výsadkových skupin BIOSCOP, BIVOUAC a STEEL byl přesně proveden. To ovšem bylo první a poslední štěstí pro paraskupiny, které tam byly vysazeny.

Co se stalo?


Radista Oldřich Dvořák, jediný člen výsadku STEEL, zahrabal vysílačku v kufru na poli, a nikoli v lese. Kvůli kamenité půdě ji zahrabal mělce, a navíc mu nedošlo, že je období jarních prací na poli. Zemědělci byli rychlejší a objevili ji 30. dubna 1942. Na poli pracovalo padesát lidí, jeden říkal: „To tady asi nechali elektrikáři, když dělali elektrické vedení.“ Slovák Haluza, který byl na vojně u radiočety, ale namítl: „Ne, ne, to je vysílačka, to se musí oznámit, za to bude odměna.“ Tak to šli říct majiteli pole, statkáři Lindovi, který Haluzu odbyl, ale po jeho naléhání raději zavolal četníky. Přijel vrchní strážmistr František Wild ze stanice v Křivoklátu, kroutil nad tím hlavou. Pomyslel si, to je nadělení a musel informovat nadřízeného v Kladně, který byl kamarád s gestapem. To přikázalo místo střežit a vyčkat dalších rozkazů.

Jak se do Bělče a do Požárů dostal Arnošt Mikš?

Přebal knihy René Černého Bratři ve válceArnošt Mikš byl v jiné paraskupině, v ZINCu, který byl vysazen o měsíc dříve vinou navigačního omylu polské posádky až na Slovensku. Tam začala celá tragédie té paraskupiny ZINC, kterou tvořil velitel Pechal, Arnošt Mikš a Slovák Viliam Gerik. Po 80 letech to máme zmapováno velice přesně, angažovalo se v tom mnoho badatelů i historiků, takže víme, že velitel Pechal rozhodl o rozdělení skupiny, s tím že Mikš s Gerikem půjdou sami. Ti dva překročili hranice bez problémů, Pechal narazil na německou civilní stráž, došlo k přestřelce, na místě zůstala jeho legitimace, takže z velitele ZINcu se stal štvanec. Mikš s Gerikem se přesunuli do Čech, Pechal zůstal u své rodiny na Moravě a v červnu 1942 skončil v rukou gestapa. Při zatýkání několik gestapáků zranil a roztrhl dvoje pouta systému Schwarz. Když ho v říjnu 1942 popravovali, tak stihl Němcům říci: „Mě nesmíte popravit, já jsem britský důstojník.“

Mikš s Gerikem se dostali do Čech, kde se rozdělili. Slovák Gerik byl poprvé v Praze a v cizím prostředí protektorátu po týdnu propadl depresi a přihlásil se českým policistům, kteří neměli jinou možnost než ho odeslat na gestapo. Gerik si naivně myslel, že ho jako příslušníka Slovenského státu jen vrátí na Slovensko, ale to se spletl. Stal se z něj konfident gestapa a jeho život skončil v roce 1947 popravou poté, co ho mimořádný lidový soud odsoudil k trestu smrti za zradu. Arnoštu Mikšovi se jako předválečnému příslušníku 38. pěšího pluku v Berouně podařilo navázat kontakty s kamarády z předmnichovské armády a začal na Berounsku a Křivoklátsku rozvíjet odbojovou činnost. Podařilo se mi zmapovat, že se hned po výsadku na Požárech musel s těmito parašutisty sejít, protože křivoklátský četník Mrkva ráno 28. dubna 1942 kontroloval Mikše a Koubu s Bublíkem ze skupiny BIOSCOP na mostu mezi Křivoklátem a Roztoky. Četník Mrkva vytušil, že jsou to parašutisté a propustil je. Po přestřelce na Požárech zajišťoval převoz mrtvého Mikše do německého patologického ústavu a poznal v něm muže, kterého kontroloval 28. dubna ráno na mostě v Roztokách.

O výsadku se mohl Arnošt Mikš dozvědět od Adolfa Opálky, velitele dosud seskočivších parašutistů na území Čech. Anebo zaznamenal noční kroužení letounu Halifax a vytušil, že se něco děje a mohl se do toho prostoru Nelze vyloučit ani náhodné setkání. Ale přikláněl bych se k tomu, že informaci o výsadku měl předem.

Podařilo se vám zjistit, proč se do Požárů pro vysílačku vydal on s Josefem Kusým?

Rekonstrukce přestřelky v Požárech 14. dubna 2007 – odebírání pušky strážmistra Ometáka. FOTO: Petr ŠvarcTo netušíme, ale po mnoha letech se nám vloni v létě podařilo díky exhumaci hrobu zastřeleného strážmistra Františka Ometáka definitivně potvrdit závěry kriminalistické rekonstrukce přestřelky. Tu jsme provedli v Požárech v roce 2007 podle policejních protokolů. Rekonstrukce vyvrátila lidovou legendu, že se ti dva čeští četníci postříleli navzájem. A podařilo se nám zjistit, že jako první s největší pravděpodobností vystřelil přeživší účastník přestřelky praporčík Václav Komínek, protože jsme to pojali z policejního hlediska.

V protokolu bylo napsáno, že strážmistr Mach dostal pokyn od kapitána Bouberleho, ať z pod těla mrtvého Mikše vyndá pušku strážmistra Ometáka. Jako aktivní policisté jsme si kladli otázku: Jak by se tam ta puška mohla dostat, kdyby po něm střílel Ometák? Takže Ometák střílet nemohl. Buď nechtěl, anebo došlo k jeho odzbrojení, dobrovolnému či násilnému. Na to nechtěl přistoupit kariéristický velitel hlídky Komínek a jako první zmáčkl spoušť. Zasáhl Mikše, ten reagoval instinktivně střelbou, přitom třikrát zasáhl Komínka. Mikš pak padl k zemi na pušku Ometáka. Ležel zraněný a v tom k němu přistoupil Ometák. Buď si šel pro pušku, nebo se jen podívat, co s Mikšem je. Mikš viděl ve tmě postavu četníka, jak se nad ním sklání. Mohl si myslet, že je to ten, kterýho zasáhl, takže po něm vystřelil a pak zbraň obrátil proti sobě. Před ranou do hlavy ještě křikl na Josefa Kusého: „Josefe utíkej, já už se k vám nevrátím.“ To víme z výpovědi jeho ženy Růženy, která to vyprávěla doktoru Kráčmarovi.

Jak jste informace získával vy?

René Černý u pomníčku Arnošta Mikše v Požárech v roce 2005 se sestrou Arnošta Mikše Danou Neumanovou (druhá zprava).Z poválečných výpovědí, které jsou k dispozici v různých archivech počínaje Státním ústředním archivem, archivem ministerstva vnitra. A také díky tomu, že jsem dříve sloužil jako policista na obvodním oddělení Hořesedly, které mělo v obvodu Janov u Rakovníka, odkud pocházel Arnošt Mikš a jeho mladší bratři František a Antonín. Často jsem ve službě projížděl kolem jejich domu s pamětní deskou a vždy jsem tam zvonil, ale nikdo neotvíral. Sestra bratrů Mikšových paní Neumanová hůře slyšela, jednoho dne ale byla před domem, kde je pietní místo s kytičkami. Tam jsem se s ní seznámil, a ona mi poskytla věci z rodinného archivu. Mimochodem je zajímavé, že pietní deska byla na rodném domě bratří Mikšů v Janově odhalena v roce 1950. V době největších komunistických represálií tehdy u domu parašutisty z Anglie stáli nastoupeni legionáři v legionářských uniformách.

Lví podíl na objasnění průběhu přestřelky má starosta Mutějovic Martin Pinka, který mi dal vědět, že hrob Františka Ometáka v Mutějovicích bude obec rekonstruovat. Při té příležitosti jsme vloni v létě provedli exhumaci a soudní lékařka MUDr. Olga Plocková Tatičová udělala ohledání těla. I po tolika letech poznala na třetím levém žebru zásah ráží 6,35mm, takže bylo jasné, že se jednalo o ránu z pistole Arnošta Mikše, a nikoli Ometákova kolegy Komínka.

A jak jste získal informace o Josefu Kusém z Bělče?

Josef KusýČástečně jsem opisoval od pana Kráčmara, a ten věděl, že se jednalo o Josefa Kusého z Bělče u Litně, a nikoli z Bělče u Bratronic, která byla Požárům mnohem blíž. Takže základní informace byly k dispozici – že Josefa Kusého seznámil s Arnoštem Mikšem Josef Minařík z Haloun, který s Mikšem sloužil u 38. pěšího pluku v Berouně a s Josefem Kusým dělal zednické práce u Řevnic. Pak jsem se dopátral syna a vnuka, kteří žili v Berouně. Syn Josef Kusý už na tom byl zdravotně špatně, ale vyprávěl mi, že musel na vojnu PTP (Pomocným technickým praporům), později v letech 1960-1964 dělal předsedu Místního národního výboru v Bělči.

Jak dlouho jste knihu psal?

Informace jsem sbíral od roku 2005 a kniha vyšla v roce 2011. Její název Bratři ve válce není jen o tom, že bratři Mikšové byli ve válce, ale je o tom, že stáli Češi proti Čechům. Arnošt Mikš i strážmistr Ometák byli oba vlastenci a na Křivoklátsku se potkali v situaci, do které je uvedla cizí moc. Chtěl jsem očistit české četníky od nálepky kolaborantů s nacistickým režimem. Arnošt Mikš šel podle mne za hlídkou cíleně, chtěl s nimi vyjednávat, protože do té doby měl s českými četníky výborné zkušenosti. Jeho bratr František byl četník, ukrýval ho asi deset dní v četnických kasárnách v Táboře se souhlasem všech velitelů, protože to byli vlastenci. Rozporuplná postava byl praporčík Komínek, který zmáčkl spoušť jako první, ale nevíme proč, jestli kvůli nervům, nebo kariéře. Ale obecně četníci byli na straně Čechů. Do budoucna bych si moc přál, aby se Češi už nikdy takto nemuseli postavit proti sobě jako při přestřelce v Požárech.

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na setkání s René Černým v sobotu 14. května 2022 v 16 hodin v Bělči při slavnostním odhalení pamětní desky Josefa Kusého.

Markéta Bernatt-Reszczyńská, Liteňské zrcadlo 4/2022
 
Zodpovídá: Úřad Městyse Liteň
Vytvořeno / změněno: 10.10.2022 / 10.10.2022
 

 

Kontakt

Městys Liteň
Náměstí 71
267 27 Liteň

Tel.: 311 684 121
E-mail: podatelna@mestysliten.cz
IČO: 00233501
ID datové schránky: rgnb7me

Odkazy v zápatí

 

Úřední hodiny

  • Po 7:00 - 11:00, 12:00 - 17:00
  • Út zavřeno
  • St 7:00 - 11:00, 12:00 - 17:00
  • Čt zavřeno
  • zavřeno

Nyní jste v módu "Bez grafiky". Přepnutím do grafického módu zobrazíte standardní verzi webu.

Informace v patě

web & design WEBHOUSE®, redakční systém vismo®